Běhat s davem, s číslem na hrudi a platit za to, nebo si jen tak sama vyběhnout v parku? Ptám se sama sebe dost často. Jednoznačně se za jedno či druhé nestavím, takže činím obojí. Závod má svou nezaměnitelnou atmosféru. Masivní energie davu je pro mě hnacím motorem, takže mám vždy lepší čas, než když běžím sama. Na stanovištích hraje hudba, pěší kolem trati fandí. Pecka pocit! Zároveň ale ráda opustím tento kolektiv lidí a vyběhnu sama do přírody, na stezky, na které chci já, na cesty, které vedou lesem a kolem mě tak maximálně proběhne venčící se pes.